Na vlastní oči online archiv
S pořadem na vlastní oči jsme se mohli poprvé setkat již v roce 1994. Do té doby byl tento typ pořadu v našich končinách poměrně velkou záhadou a diváci do odvysílání prvního dílu nevěděli, co přesně mají očekávat. Najednou jsme tu měli online pohled do zákulisí práce investigativního reportéra. Nikdy předtím jsme si tak naživo nemohli představit, jak moc nebezpečná tato profese může být. V utajení odhalovat ty největší aféry a následně je bezservítek nabídnou televiznímu divákovi. Průvodcem pořadu na vlastní oči nám dlouhá léta byl Radek John, pod jehož dohledem denně sbíralo v ulicích podklady pro reportáže desítky reportérů. Bezesporu nejvíce se zviditelnili Stanislav Motl, Janek Kroupa a Josef Klíma.
Každý týden jsme měli možnost sledovat spousty nových informací z největších kauz i obyčejných příběhů lidí. To se změnilo nástupem dubna 2009, kdy se produkce tv Nova rozhodla pořad pozastavit. Na vlastní oči měli projít kompletní obměnou a po nějaké době se zase na obrazovky vrátit. To se ovšem nestalo a zaváhání se rozhodli využít na konkurenční Primě. Té se podařilo získat duo Klíma – Kroupa pod svá křídla, kde navázali na svoji práci pořadem soukromá dramata. Jejich rostoucí oblíbenost donutila Novu začít jednat, což vyústilo v nevyhnutelné, po více jak třech letech se na obrazovky vrací na vlastní oči v čele s Jankem Kroupou a Josefem Klímou.
Tato dvojice, stála i u odhalování praktik legendárního Berdychova gangu. Své bohaté zkušenosti s pozadím celé kauzy se rozhodli zúročit napsáním neotřelého scénáře k seriálu expozitura online. Ten se tak trochu vymyká českým standardům, svou otevřeností poměrně reálně mapuje propojenost policejních složek s podsvětím. Ze stejným zápalem se věnovali i hledání nových okolnosti v kauze nejznámějšího českého vězně Kajínka, u něhož stále existují pochybnosti, zda opravdu střílel on nebo se stal pouhým obětním beránkem. Obdobných příkladů by za jejich mnohaleté působení mohlo jmenovat desítky. Ovšem důležité je jen to, že nejedno korupční jednání politiků či úředníků, podivné zákulisí kriminálních případů či bezpráví nezůstalo bez povšimnutí.
Reportáž sice nedokáže zaručit spravedlivost, ale i pouhé ukázání na křivdu či beznaděj je alespoň morální satisfakcí. Krom velkých kauz se ale můžeme těšit i běžné lidské příběhy. Spousta lidí naletěla podvodníkovi, který využil jejich lehkovážnosti, aby je připravil o veškerý majetek. Nic neobvyklého nejsou ani naprosto bezvýchodné situace, kdy narazíme na úředního šimla. Někdy chybí vůle problém vyřešit, někdy je potíž v samotné legislativě. A v takovém případě je mnohdy jediným způsobem, jak se vším nějak hnout přítomnost kamery. Na vlastní oči se vrací v nové podobě, aby opětovně stáli na straně práva.